Navzdory času - Zvláštnosti všedního života

Sobota nadešla tak rychle, že se Draco nestačil pomalu ani pořádně nadechnout, ale už mu to všechno tady začínalo připadat normální. Přestal se ráno děsit toho, když zaslechl Siriusův a Jamesův smích místo tupých řečí Crabbea a Goyla, kteří věčně hádali jen o to, kdo z nich dokáže sníst víc medových rohlíčků. Dokonce už se i několikrát při nudné hodině s Binnsem, jehož výklad i ve své době využíval k přemýšlení, přistihl, že přemítá o tom, jestli to vlastně takhle ani není lepší. Několikrát takový nežádoucí tok myšlenek nekompromisně utnul, ale nakonec proč ne? Vždyť je to tady docela normální! Samozřejmě až na to, že je Brumbál na živu, on je v Nebelvíru a musí nosit zatracený hadry diskotékový doby. Ale, sakra, proč ne?

Znenadání procitl, jako kdyby ho někdo polil ledovou vodou. Roztržitě otevřel jedno oko a snažil si uvědomit, co sakra dělá v posteli s červeným povlečením a červenými závěsy kolem. Dnes mu už netrvalo několik minut, než si všechno uvědomil, dnes ne. Za ten týden už získal trochu cvik, což jeho zmučenému mozku rozhodně prospívalo.

Otevřel i druhé oko, což byl však jediný pohyb, který za dlouhých několik desítek vteřin udělal. Napjatě poslouchal; snažil se zachytit zvuk každého padajícího smítka, což samozřejmě nebylo možné, ale on chtěl mít jistotu.

Jasně, zase odešli na snídani a ani se neobtěžovali ho vzbudit. Přesně jejich styl. Remus možná není takový, každopádně s nimi táhne za jeden provaz, což je jen o stupeň lepší. Na jediný krátký okamžik se mu do hlavy vloudila opět ona rozporuplná myšlenka: ,Není to v minulosti lepší?' Ne, zavrhl to přísně. Crabbe a Goyle z něj měli alespoň takový strach, že ho vždycky budili, když zaspal a klidně na něj čekali, až provede svou obvyklou ranní třicetiminutovou hygienu, kterou tady zkracoval na čtvrtinu, protože Sirius si přece potřeboval upravit mejkap. Téměř realisticky si představil, s jakým sarkasmem by tu poslední větu vyslovil na hlas a uchechtl se.

Ale dost válení, přikázal si přísně. Je už určitě něco po desáté a přece nestrávím celou sobotu spánkem. Rozhodným gestem odhrnul závěs a vstal. Chtěl si to rovnou namířit do malé dlážděné místnůstky vedle pokoje, ale strnul v poněkud nepohodlném postoji s jednou nohou na zemi a jedno ještě zamotanou v hebké pokrývce v posteli. Zastavit se ho donutil poněkud nevšední pohled na pokoj. Ne, tou červenou barvou všude kolem to nebylo, na to už si stačil zvyknout. Jak to, že je neslyšel?

Ti čtyři kluci, co si s takovou oblibou říkali absurdními přezdívkami, ještě pořád spali. Leželi utopení ve svých dekách, každý v jiné poloze, a v pravidelných intervalech oddychovali. Dracovi trvalo několik minut, než jeho mozek dokázal tu událost zpracovat, teprve poté se jediným gymnastickým pohybem otočil vzad, aniž by přitom změnil postoj, a pohlédl na své náramkové hodinky, které zůstali na stolku, kam je včera večer ukládal. Bylo teprve půl osmé. Ano, opravdu brzo, pro tuhle čtyřku dospívajících kluků.

Se samolibým úsměvem a návalem divoké radosti, jejíž příčinu se snažil pro své vlastní svědomí zamaskovat dobrým spánkem, který měl zrovna za sebou, se zavřel v koupelně, kde okamžitě zaplul do ledové sprchy. Když se po několika minutách střídání teplé a studené vody konečně pořádně probudil, vyšel ze sprchy a zhodnotil svůj odraz v zrcadle. No, obličej byl celkem fajn, kruhy pod očima už se začínaly ztrácet a jeho kůže začínala nabírat svou typickou bělostnou barvu. Paže měl pořád stejně svalnaté, ale co ty vlasy?

Se svým kufrem nechal v budoucnosti samozřejmě i velice užitečnou a potřebnou tubu s gelem, jež už od prvního rána tady postrádal. V týdnu si to až tolik neuvědomoval, protože ho stálo dost práce se soustředit, aby se bezpečně dostal za Nebelvírské věže a zpět, nebo se neprořeknout a nepředstavit se jako Malfoy, ale gel byla snad první a poslední věc, ke které si vytvořil trvalý kladný vztah. Zkusil si plavé vlasy ulíznout dozadu vodou, ale to nebylo to pravé. Za chvíli to uschne a bude vypadat zase jako sedlák. V Prasinách se snad nějaký gel bude dát koupit, utěšil se a jakmile se oblékl, vyšel z koupelny.

"Jasně, Dvanácteráku, dneska určitě nastane zlomový okamžik," pronesl Sirius právě ve chvíli, kdy Draco vešel do pokoje.

"Taky bych řekl, cítím to v kostech," zareagoval James, který si příchozího doposud nevšiml.

"Ale, už jsem si začínal říkat, jestli ses nám neutopil," ušklíbl se Sirius. Mladý Black ještě stále ležel v posteli, ale vypadal už naprosto probuzený.

"Taky přeju dobré ráno," pozdravil Draco jízlivě a na poznámku, kterých Sirius pronášel na jeho účet den co den spousty, nereagoval.

"Ahoj," upoutal na sebe Remus pozornost. Jako každé ráno byl už několik minut po probuzení dokonale oblečený do ošoupaných svršků a vypadal naprosto svěže.

"Nemáte někdo gel?" zeptal se Draco, když opětoval Lupinův pozdrav a došoural se ke své posteli.

"Co jestli nemáme?" zeptal se James, jež se z námahou vymotal ze záhybů deky, která nakonec spadla na podlahu, kde ji ale onen brýlatý a ramenatý kapitán nebelvírského famfropálového mužstva nechal ležet, dokud přes ni Sirius neupadl, když se také rozhodl vstát.

"Gel na vlasy," opakoval Draco v naději, že ten věčně převoněný Sirius by něco takového mohl vlastnit.

"To je co? Nějaká patlanina, s níž docílíš toho ukrutného hára, co jsi měl první den, nebo co?" povytáhl Sirius obočí a mnul si předloktí, na které před chvíli žuchl plnou vahou.

"Jo, taky by se to tak dalo popsat," zamračil se Malfoy.

"Teda gel nemám, ale máma mi do kufru přibalila něco, co by mohlo fungovat podobně," zamumlal James zamyšleně a okamžitě se sklonil ke svému zavazadlu. "Myslela si, že by mi to mohlo pomoct zkrotit moje vlasy, ale zkoušel jsem to jednou a nemělo to žádný výsledek. Což mi je ukradené, protože mně se stejně líbí víc, když to mám rozcuchané -"

"Jo, kámo, ale to možná právě Evansové vadí," skočil mu Sirius do řeči.

James svého nejlepšího kamaráda absolutně nevnímal a dál se přehraboval v kupě oblečení a dalších osobních věcí, které si do bradavic přivezl. "Už to mám," zvolal vítězoslavně a vytáhl strakatou tubu s hranatým víčkem, na které byl obrovskými tučnými písmeny uveden název NEJÚŽASNĚJŠÍ POMÁDA NA VLASY PRO VŠECHNY, CO CHTĚJÍ BÝT ŠIK.

"Jo," vypadlo z Draca poněkud nedůvěřivě. "Díky moc, jestli vám to nevadí, zaberu koupelnu na další dvě minuty, než si tohle napatlám na hlavu, díky," vzpamatoval se a za jedinou sekundu už stál před zrcadlem za zamčenými dveřmi, které zvenčí označovala malinká kovová vana.

Odšrouboval plastový uzávěr a s ošklíbáním si vymáčkl trochu průhledné hmoty do dlaně. Zatím to vypadá jako gel. Nacvičeným gestem si rukou gelem zajel do vlasů a pořádně si je uplácl dozadu. Když už se nedalo víc udělat, zhodnotil své dílo v zrcadle.

Tak to je hrůza, vždyť to vůbec nedrží. Ale pořád lepší, než aby mu to padalo do obličeje úplně.

Dřív než stačil draco vůbec Jamesovi poděkovat za půjčení provizorního gelu, Sirius vyprskl smíchy.

"Něco se ti nelíbí?" otočil se na něho Draco nasupeně. Tenhle namyšlený borec, co může mít všechny holky, si asi myslí, že si může utahovat, z koho chce, nebo co?

"Ty… tvoje… vlasy," podařilo se mu za sebe vypravit mezi téměř nepřetržitým hysterickým smíchem. I James už začínaly cukat koutky úst, protože Siriusovu nakažlivému smíchu bylo jen velice těžké se ubránit a James tu schopnost ještě příliš neovládal.

"Co s nimi je?" nechápal Draco a přejel si dlaní po ulízaných vlasech. Měly stejnou polohu jako před několika vteřinami, což ho uklidnilo.

"To je strašný, myslel jsem si, že jsi ten účes první den měl jenom z recese, ale jak vidím, tak to je asi tvoje image, co?" ušklíbl se Sirius, když byl konečně schopný zvládnout svůj smích.

"Hm… super," řekl Draco s notnou dávkou ironie. "A co s tím mám teď jako dělat?"

"Co třeba, jít si ty vlasy umýt?" navrhl Sirius povýšeně. "Zalez do koupelny a my už vymyslíme, co s tím, jo?" odbyl ho. Draco si povzdychl a rezignovaně zašel zpět do koupelny. Svlékl si triko a strčil hlavu pod sprchu.

Když po několika minutách vešel zpátky do pokoje s čerstvě umytou hlavou, překvapilo ho, že na Jamesově posteli sedí nějaká dívka.

"Čau, ty jsi asi Draco, co?" oslovila ho s chladnou suverenitou a po očku mrkla na Siriuse. Draco přikývl. "Těší mě, Emily," podala mu ruku a on ji zmateně přijal. "Tady kluci říkali, že bys potřeboval ostříhat, a jak si tě tak prohlížím, tak mají asi -"

"Ostříhat?"

"Jo, abys nevypadal jako vydlák, kámo," řekl Sirius a znovu se začal smát, ale tentokrát se to snažil tlumit rukou přes ústa.

"No, já nevim, jestli nový sestřih je právě to, co mi schází k dokonalosti," pronesl poněkud nejistě.

"Ale Draco, změna je život, tak nedělej drahoty a vsaď na správnýho koně," vybídl ho James, zatímco Remus rozpačitě mlčel.

"Fajn, ale jestli budu vypadat jako totální idiot, odskáčete si to," pohrozil jim a nasadil nebezpečný výraz.

"Dobře," usmála se Emily. "Budu potřebovat židli, hřeben a nějaké ostré nůžky," poručila směrem k Siriusovi, který se líně zvedl a všechno jí podal. Ona mu poděkovala, aniž by se na něj jedinkrát podívala a pustila se do práce.

oooOooo

"Tak, řekla bych, že tohle je nejspíš to nejlepší, co jsem schopná vytvořit," prohlásila Emily, která už měla ruce celé bolavé. Ale Dracův sestřih byl hotov. Všichni čtyři Pobertové už se asi před čtvrt hodinou odebrali na snídani, a tak Draco s Emily osaměl. Stříhala ho skoro hodinu a jemu se už začínali zavírat víčka. Jakmile mu však oznámila, že končí, okamžitě vyskočil z nepohodlné židle a vyrazil do koupelny před zrcadlo.

Nejdřív se viděl rozmazaně, musel si rukama pořádně protřít oči, aby se jeho obraz zostřil. Wow, tak tohle je síla, pomyslel si. Byla to naprostá změna, už od nejútlejšího věku si vlasy načesával dozadu, ale tohle… Teď měl vlasy dlouhé kousek pod uši a ofina mu padala trochu do očí. Od temene hlavy měl vlasy sčesané na všechny strany a celkově působil jeho nový účes ležérně, ale sexy. Stál tam snad tři minuty, než si na ten pohled dokázal zvyknout. Pak se pomalu vrátil za Emily, která mezitím uklidila všechen nepořádek, který stříhání zanechalo. Když vstoupil, vzhlédla.

"Tak, co? Líbí?" zeptala se s nadějí v hlase a mírně se usmála, ale bylo na ní vidět, že je docela nervózní.

"Ano, strašně moc. Nevěřil bych, že někdo kromě úplných profesionálů dokáže něco takového vytvořit. Je to super, moc díky," usmál se na ni a ona si očividně s úlevou oddechla.

"Tak to mě těší. Taky si myslím, že ti to vážně sluší. To, co jsi nosil předtím, bylo přece jen trochu… ehm no… staromódní," řekla nejistě.

"Jo, staromódní," zopakoval a usmál se té ironii.

oooOooo

S novým účesem, dobrou náladou a rukama v kapsách se vydal na snídani za klukama. Vstoupil do Velké síně a tak nějak čekal, že všichni vydechnou, nebo se na něho alespoň otočí. Vždyť změna stylu účesu, to už je něco a zvlášť u něho, ale pak si trpce uvědomil, že ho tady vlastně nikdo nezná. Teda, téměř nikdo.

"Ty vole," uniklo Siriusovi, když se k nim Draco připojil. Malfoy se jen škodolibě usmál, ale nijak na to nereagoval. Přisedl si vedle Remuse a pustil se do jídla. Míchaná vejce chutnala kupodivu lépe než obvykle.

"Ta Emily se pořád zlepšuje," prohodil James uznale. "Vážně ti to sekne, Draco."

"Jo, myslel jsem si, že budeš vypadat líp, ale tohle jsem vážně nečekal," připojil se Sirius ke chvále.

"Díky, že jste mě k tomu přemluvili," řekl Draco, ale ten dík mu jaksi nešel přes jazyk. Nebyl zrovna zvyklý děkovat, ale postupně se to začínal učit.

"Nemáš zač," opáčil Sirius suverénně, jako kdyby byl stříhal Draca on.

"Co budeme dneska dělat?" svedl řeč James na téma trochu jiné.

"No, máme dost úkolů -" začal Remus, ale Petr ho přerušil.

"Reme, nech toho, vždyť ty myslíš pořád jenom na úkoly," pokáral ho tlouštík.

"Hej," osopil se Sirius na Petra. "Tohle jsem snad měl říct já, ne? Neber mi laskavě slova s úst," přikázal Petrovi, ale nemyslel to nijak zle. Tvářil se spíš pobaveně než rozzlobeně. Pettigrew zrudl a na dřevěné lavici se sesul o pár čísel víc pod stůl a nejspíš si přál, aby byl neviditelný. "Reme, nech toho, vždyť ty myslíš pořád jenom na úkoly," opakoval po Petrovi.

Remus se začal smát. "Tak to už by stačilo, ne?" prohlásil.

"No vidíš, teď se mi směje," vrhl Sirius na Petra ještě jeden hraný nabroušený pohled.

Draco je pomalu přestával vnímat. Bloumal pohledem po nebelvírském stole a hledal někoho, kdo by stál za pozornost. Zaujala ho až trojice dívek, sedících skoro až na konci stolu. Lily Evansovou, tu poznal docela jednoduše; dnes jí to slušelo stejně jako vždy, ba možná i víc. Dlouhé rudé vlasy si spletla do francouzského copu a právě něco horlivě vyprávěla své kamarádce, mimochodem půvabné blondýnce, přičemž přehnaně gestikulovala a každou chvíli se smála. Zvláštní holka, pomyslela si Draco, zvláštní, ale sympatická.

Pohledem sklouzl na druhou dívku, tu blondýnu. Vypadalo to, že je to Lilyina nejlepší kamarádka. Už je spolu viděl několikrát a byl si tím docela jistý. Ale co ta třetí? Tu neznal, nebo si jí doposud nevšiml. Byl to takový ten neobvyklý typ dívky, který se málokomu líbí. Postavu měla hubenou, velmi hubenou, což jí však jako jedné z mála na půvabu vůbec neubíralo. Pokud to mohl Draco z té vzdálenosti objektivně posoudit, zdála se i docela vysoká. Obličej, lemovaný černými vlasy, ostříhanými na mikádo, měla ostře řezaný a na mírně špičatém nose jí trůnily brýle s výraznými černými obroučkami.

"Fajn, tak jsme se zasmáli a teď k plánu dnešního dne," ujal se slova opět James a Draco přesměroval svou pozornost znovu na své přátele.

"Já navrhuju, abychom si šli zaplavat do jezera," přednesl Sirius slavnostně.

"Copak to se smí?" neubránil se Draco otázce. V normální, jeho, době by ho neděsilo překročení školního řádu, ale tady, když byl na Brumbálovi závislý, se mu nechtělo podlomit ředitelovu důvěru.

"Právě, že nesmí, ale jinak by to nebyla taková zábava," řekl James polohlasem a lišácky se usmál. "Tichošlápku já jsem pro, taky bych si zaplaval, pokud to nebude úplně ledový. Posledně jsem myslel, že snad umrznu," otočil se na Siriuse.

"Jo, ale to byla noc, Jimmy," ušklíbl se Sirius.

"Takže to jdeme obhlídnout?" zeptal se James a z hlasu mu čišelo vzrušení.

"Jasně," přitakal Sirius a spolu s Potterem se zvedl. Remus je roztržitě následoval a Petr se vytratil neznámo kam. Draco se do sebe snažil dostat ještě trochu jídla, aby do oběda neumřel hladem, ale pak se vydal za nimi.

oooOooo

Venku už vesele svítilo pozdně letní slunce, které ještě pořád příjemně hřálo. Vzduch byl čerstvý a nasycený vůní trávy. Školní pozemky skýtaly mnoho možností, kam se uchýlit a studenti toho patřičně využívali. Draco zamířil za Poberty, kteří šli asi padesát stop před ním. Spěšně popoběhl a dohnal je až, když se zastavili u jezera.

"Tak co?" nadhodil Draco udýchaně, jakmile se k nim připojil.

"Měli bychom zkusit vodu, ne?" navrhnul James. Sirius se odhodlal, sklonil se ke břehu a vymáchal si dlaň ve vodě. Pak se se zachmuřeným výrazem zase postavil.

"Hm… zrovna teplá není," prohlásil naštvaně.

"Ale Siriusi, nebuď strašpytel," káral ho Draco. "Vždyť je začátek září, nemůže to být tak studené."

"Tak si to zkus," odbyl ho Sirius a dál se tvářil nepřístupně.

Draco pomalu sestoupil na břeh, ale ještě než vůbec stačil ponořit ruku do vody, někdo ho zezadu pořádně strčil a on spadl po hlavě do jezera. Bylo snad jen štěstí, že se jezero hned u břehu dost svažovalo, takže si Malfoy nezlomil vaz. Ale voda byla naprosto ledová. Draco cítil, jak mu proniká pod oblečení a naprosto ho to znehybnilo. Včas se ale vzpamatoval a z posledních sil se vynořil nad hladinu. Sotva popadl dech, zařval na Siriuse, který se smál, až se za břicho popadal:

"Ty jsi vážně idiot, co?!" Sirius ale neodpovídal, dál se smál, ale vtom mu James uštědřil prvotřídní kopanec, který ho měl poslat za Dracem. Sirius absolutně ztratil rovnováhu, ale ještě než se zřítil do vody, stihl popadnout Jamese za límec školní košile, čímž ho stáhl za sebou.

Za chviličku už se v chladných vodách bradavického jezera plácali hned tři studenti. Draco, James i Sirius usoudili, že když už se namočili, je vlastně jedno, jestli teď vylezou, nebo si ještě chvíli užijí. Jejich darebáckým duším se zalíbila spíš druhá varianta, a tak zvolili bouřlivou vodní bitvu. Netrvalo dlouho a ani jeden z nich nemohl popadnout dech. Rozhodli se rvačku na okamžik přerušit, aby si mohli odpočinout. Přesto, že byli všichni tři vysocí, ani jeden z nich na dno nedosáhl, a tak jim nezbývalo nic jiného, než šlapat vodu.

"Proč jsi mě sem skopl, Dvanácteráku?" zeptal se Sirius, přičemž namáhavě oddechoval.

"Nevim, chtěl jsem udělat takovou odvetu za Draca," ušklíbl se James a odhrnul si slizké vlasy z čela.

"Díky, Jamesi," řekl Draco. Snažil se nevnímat nepříjemný chlad, který se mu plížil po celém těle, ale v promočeném oblečení to nebylo zrovna snadné, nemluvě o tom, že ho nasáklé boty stahovaly ke dnu.

"Tichošlápku? Koukej, kdo nám to támhle jde," ukázal James fialovějící rukou přes jezero na pozemky, kde se velice blízko břehu procházel Severus Snape s hákovitým nosem zabořeným do nějaké v kůži vázané knihy.

"Co takhle si trochu pohrát?"

"Jasně," přitakal James a vytáhl odněkud hůlku. Draco se divil, že mu ještě neuplavala. On sám si ji radši nechal v pokoji na stolku. "Winkgardium Leviosa," vykřikl a namířil na nic netušícího Snapea. Ten se vznesl do vzduchu, kde udělala několik komických rotací, a pak ho James nechal s hlasitým žbuňk spadnout opodál do jezera.

Sirius a James propukli v šílený smích a dokonce i Draco se pousmál. Už začínal chápat, proč byl jeho budoucí učitel lektvarů tak zatrpklý.

Severus Snape se vynořil po několika vteřinách a okamžitě se vrhl po Jamesovi, který byl nejblíž. Začala zuřivá vodní rvačka, ale tentokrát to už nebylo jen z legrace. Jejich tahanici ukončil až ostrý hlas, který prořízl tetelící se vzduch.

"Pottere, Blacku, Martonsi, Snape, okamžitě vylezte z vody!" vykřikla profesorka McGonagallová. James a Snape se přestali prát a všichni čtyři připlavali ke břehu, kde se s námahou vydrápali na pevnou zem před profesorku. "Můžete mi laskavě vysvětlit, co jste dělali v jezeře, i když všichni moc dobře víte, že je to zakázané?" pokračovala stejně podrážděně.

"Je krásný den, paní profesorko, měli jsme chuť si zaplavat. Copak vy byste odola -"

"To stačí, pane Blacku," zarazila Siriuse. "Tohle se mi snad ještě nestalo, všichni čtyři dostanete trest. Dnes večer v sedm hodin se dostavíte do mého kabinetu," pronesla přísně.

"Ale, já s tím ne -" začal Snape protestovat, ale James ho přerušil.

"Snape chce říct, že vám moc děkuje, paní profesorko," usmál se na ni mile.

"Strhávám Nebelvíru pětasedmdesát bodů a Zmiozelu pětadvacet," odsekla a podrážděně odkráčela.

Snape okamžitě vyrazil pryč, aby si uchránil vlastní kůži, přičemž nezapomněl si pod fousy zamumlat pár dobře volených nadávek.

Sirius a James propukli v hlasitý smích.

"Ta teda vypadala…" smál se Sirius, až mu tekly slzy po tvářích. "Jako stará ropucha…"

"Jo, zajímalo, co nám dá za trest," přitakal James.

"Draco, nemrač se tak, vždyť je to sranda, ne?" okřikl ho Sirius, nepřestávaje se smát.

"Jo, strašná," řekl Draco ironicky a vyrazil směrem ke hradu, aby se převlékl do něčeho suchého.

oooOooo

Večer nadešel nepřirozeně rychle a první sobota nového školního roku už se chýlila ke konci. V sedm hodin byli všichni čtyři hříšníci nastoupení v kabinetu profesorky McGonagallové.

"Stejně stále nechápu, co vás k tak hloupému činu vedlo, nicméně jste to udělali a -"

"Ale paní profesorko, já -"

"Nepřerušujte mě, pane Snape," odbyla ho. "Svůj trest však nebudete vykonávat všichni spolu. S důvodu, který jsou vám doufám jasný, se vy, Pottere a Blacku, odeberete do Pamětní síně a všechny poháry vyleštíte do absolutní čistoty a lesku, samozřejmě bez pomoci hůlek."

"Ale paní profesorko, vždyť jsou pořád dokonale vyleštěné od minulého roku?" namítl James a snažil se skrýt pobavení.

"Nestřílejte si ze mě, Pottere, je mi jasné, že tím narážíte na svou neschopnost dodržet školní řád a mou neoriginalitu ve vymýšlení trestů, ale berte prosím v úvahu, že v množství, v jakém vykonáváte vy a vaši přátelé školní tresty by bylo velice obtížné, vymýšlet stále něco nového. A laskavě si uvědomte, že už jsou to skoro tři měsíce, co jste naposledy Pamětní síň čistil, takže je teď zanesená prachem. Můžete jít," dokončila vyčerpávající řeč a James se Siriusem se s usměvavými tvářemi odebrali pryč.

"A teď k vašemu trestu," otočila se McGonagallová k Dracovi a Severusovi. "Vím, Snape, že nemáte s Jamesem Potterem a Siriusem Blackem zrovna dobré vztahy, takže proto jsem vás takhle rozdělila. Vy dva půjdete za profesorem Křiklanem, pomoci mu s něčím v učebně lektvarů."

"Dobře," řekl Draco poraženecky. "Dobrou noc, paní profesorko," rozloučil se a zamířil ke dveřím. Ale Snape zůstal stát na místě.

"Paní profesorko, já nehodlám vykonávat trest, když jsem se ničím neprovinil," odporoval s chladným klidem.

"Prosím?" podívala se na něho přísně. "Tak to si ze mě děláte legraci. Strhávám Zmiozelu deset bodů a teď ven," osopila se na Snapea, který jako by se pod jejím hněvem zmenšil. "Hned!"

Draco okamžitě vyplul na chodbu a Snape ho beze slova následoval.

"Dále," ozvalo se, když Snape zaklepal na dveře Křiklanova kabinetu.

Oba vstoupili a usměvavá tvář učitele lektvarů, kterou v pochmurné místnosti nebylo možné přehlídnout, ani jednomu na náladě zrovna nepřidala.

"Dobrý večer, pánové, tak vy jste si prý šli zaplavat do jezera," přivítal je úlisně. "Ale to se nevyplácí, pokud je nablízku profesorka McGonagallová, že?" usmál se ještě víc.

Draco přikývl. Ne, že by snad s Křiklanem souhlasil, ale proto, aby ho už na chvíli umlčel.

"Takže teď k vaší práci. Když mě dneska profesorka oslovila, abych vymyslel nějaký trest, napadlo mě, že byste mi mohli udělat pořádek ve školních přísadách do lektvarů. Takže tady jsem vám připravil nové štítky, protože některé se už odlupují, nebo jsou špatně čitelné," ukázal na hromádku malinkých obdélníčků na psacím stole. "Dávejte si pozor na některé vzácné ingredience, jed akromantulí je strašně drahý. A při případné manipulaci s poupaty routy a jinými nebezpečnými přísadami si berte ochranné rukavice, které najdete v mé katedře. Můžete jít," vybídl je.

Draco popadl štítky a bez jediného slova vyšel za Snapeem z kabinetu. V učebně, osvícené třemi pochodněmi, ho našel, jak stojí před velkou oprýskanou skříní z tmavého dřeva, která v útrobách uchovávala mnohdy i velmi staré bezoáry nebo netopýří uši.

"Co je?" zeptal se mladíka s mastnými černými vlasy. Snape neodpověděl, jen dál očima hypnotizoval dveře komody. Draca to dopálilo a prudkým zatáhnutím je otevřel. Zevnitř se vyhrnul oblak prachu, ale usadil se stejně rychle, jako se objevil.

Malfoy namátkou vyndávat lahvičky s přísadami z polic. Některé z nich vypadaly už hodně plesnivě a sklo bylo přinejmenším zašlé a špinavé. Štítky chyběly skoro všem skleněným nádobám.

"Kruci," ulevil si Malfoy a vytáhl z té nejspodnější poličky tlustou, v kůži vázanou, učebnici lektvarů pro sedmý ročník. Nalistoval patřičnou dvojstránku, kde byly různé pomůcky a přísady vyobrazeny a podle toho je rozeznával. Snape ho beze slova ještě chvíli pozoroval, ale pak také přiložil ruku k dílu, jenže pracoval o dost pomaleji než Draco, protože si každou druhou lahvičku bedlivě prohlížel.

Už měli skoro polovinu, když Draco vytáhl jednu lahvičku, která se mu však téměř rozlomila v ruce. Jasně fialový prášek se mu sypal po rukou, na kterých mu okamžitě začaly naskakovat puchýře. "Au," sykl. Snažil se dostat rozpálenou látku z dlaní, ale nebylo to vůbec jednoduché. Při všem tom snažení mu však neuniklo Snapeovo posměšné uchechtnutí. "Je tu něco k smíchu?" zeptal se podrážděně.

"Pro mě ano," odtušil Snape povýšeně. "Baví mě pozorovat tvoji snahu a hloupost. Dawsnův prášek, to jsi nepoznal?"

"Ne, nepoznal a co?"

"Nic, já jen… moje mínění o tobě bylo zřejmě přehnané. Myslel jsem si, že ses dal dohromady s Blackem a Potterem náhodou, ale teď vidím, že budeš jenom další ratlík, kterého si budou vodit za zadkem. Další Pettigrew," ušklíbl se.

"To si myslíš, jo?" řekl Malfoy klidně, i když se k tomu přirozenému tónu musel hodně přemáhat. "No, řekl bych, že je lepší běhat za zadkem Siriusovi a Jamesovi, než ubohýmu Malfoyovi. Co, Snape, copak nemám pravdu? Nechce po tobě náhodou Lucius i prát ponožky?" Teď už mu jeho hlas nezněl tak docela normálně, pomalu přecházel v křik. Nechápal ani, kde se v něm něco takového vzalo. Vždyť mu Snape nic neudělala, tak proč na něho křičí? V téhle době ještě neměl možnost nic udělat, ale on na něj řve za to, jaký teprve bude. Za tu jeho nabubřelost, věčnou nadřazenost všem v dosahu - tok jeho myšlenek však přetnul Snapeův výkřik.

"Sectumsempra!" To všechno se odehrálo jen v jedné desetině sekundy. Draco jako v zpomaleném záběru viděl, jak Snape vytahuje hůlku, ale on po té své tak nějak také instinktivně sáhl a naprosto automaticky vykřikl:

"Cambriusgrate." Nevěděl, jak si na to vůbec dokázal vzpomenout. Vždyť to bylo už tak dávno, co byl ještě ve službách Voldemorta a sám Snape mu řekl, jak se proti jeho kletbě bránit. A teď a tady ji použije proti Snapeu samému, ale tak o třicet let mladšímu. Snapeův modrozelený paprsek pohltil Dracův štít, ale Draco se dál nijak nebránil, ani nezaútočil. Sledoval Snapea, která tam stál jako opařený.

"J-j-jak, jsi to dokázal?" vykoktal Snape zmateně, přičemž nepřestával na Draca třeštit oči.

"Normálně, odrazil jsem to," odpověděl Draco a nedokázal si odpustit samolibý výraz.

"Ale jak?" nechápal Snape. "A-ale to j-je moje vlastní kouzlo, jak jsi ho mohl odrazit? Řekni mi, jak jsi to udělal?"

"Proč? Proč bych to dělal? Pokud si vzpomínám, nebyl jsi před několika minutami zrovna přívětivý."

"Ale… já… promiň," hlesl téměř neslyšně.

"Fajn," usmál se Draco. "Formule zní Cambriusgrate a není zas tak těžké ten štít vykouzlit. Musíš se akorát soustředit na to, abys do toho vložil všechno sílu, musíš se soustředit," poučoval ho.

Snape přikyvoval jako poslušný žáček, a když Draco skončil, sklonil se zase k práci a víc už nepromluvil. Ale přestal najednou zdržovat a všechny nenadepsané lahvičky ubývaly závratnou rychlostí. Ten kluk se totiž nepotřeboval dívat do žádné učebnice, aby něco rozpoznal, on prostě věděl, co to je. O půl desáté už to měli všechno hotové. Draco zaskočil za Křiklanem, aby mu to oznámil a jakmile profesor zhlédl celou skříň, poslal je na kolej.

Snape a Draco šli mlčky vedle sebe, ale v místě, kde se chodba rozpojovala, se pomalu rozdělili. Draco však ještě stihl zaslechnout jeho tiché díky.